První česká „bianko šek“ firma se chystá na burzu. V únoru by mohla být na světě, říká Sýkora z Wood & Co.

Česká investiční skupina Wood & Company chystá pro pražskou burzu novátorský projekt. Chce s ním oslovit širší skupinu movitých investorů a povzbudit aktivitu na tuzemském akciovém trhu.

Wood letos pro skupinu svých klientů plánuje vytvořit investiční příležitost, která se v posledních letech stala trendem na rozvinutých akciových trzích, zejména v USA. Připravuje na únor firmu typu SPAC, která se bude obchodovat na burze. Šlo by o první společnost tohoto typu ve střední a východní Evropě.

SPAC (special purpose acquisition company) je jakousi schránkou, do které investoři vloží peníze a firma pak několik měsíců čeká na příležitost koupit jinou perspektivní společnost. V další fázi se SPAC s cílovým podnikem sloučí. Touto cestou SPAC usnadňuje cílové firmě vstup na akciový trh.

Spolumajitel a partner Woodu Jan Sýkora uvádí, že plánuje pro SPAC získat až jednu miliardu korun a podnik by mohl vzniknout už ve velmi krátké době. Pak bude následovat několik týdnů výběru peněz od investorů a následně vstup na burzu. Oproti předchozím úvahám nakonec příležitost nebude otevřena i drobnějším investorům online platformy Portu, kterou Sýkorova skupina provozuje.

„Všichni investoři nám říkají, že je to zajímá, že se na to chtějí podívat. Ale na lámání chleba dojde, až budou muset poslat peníze na účet. Pak teprve uvidíme, kolik vybereme. Stejně rádi to budeme dělat s pěti sty miliony jako s jednou miliardou,“ říká Sýkora.

Váš SPAC měl jít původně na burzu už loni ke konci roku. Je tam tedy zpoždění?

SPAC je v našem regionu průkopnický počin a většinou příprava takových věcí trvá déle, než by člověk chtěl. Protože otevíráme cestu něčemu novému, je s tím poměrně velká práce, ať už při jednání s burzou nebo s regulátorem – Českou národní bankou. Obě instituce jsou velice vstřícné. Už jsme opravdu velmi blízko. Věřím, že v únoru bude Wood SPAC na světě. Takže máme jen pár měsíců zpoždění.

To největší zpoždění bylo způsobené diskusí s regulátorem?

Zásadní věci jsou vyřešené. Na regulaci si lidé z finančního prostředí stěžují, ale v tomto případě se mi zdá, že ČNB byla konstruktivní, progresivní a spíše než překážky hledala, jak by taková věc mohla fungovat. Bude to první taková transakce v našem regionu a je potřeba základy perfektně nastavit.

A proč děláte SPAC v Česku? Varšavský trh znáte, je mnohem větší a máte tam klienty. Nebylo by lepší ten první pokus udělat na nějakém větším trhu?

Jsou tu dva faktory – množina potenciálních cílových firem, na které se můžeme dívat, a možnosti získat od investorů peníze. Na varšavském trhu se i menší podniky mohou zalistovat a máte pro SPAC konkurenci. Ve Varšavě jsme spíš významný institucionální hráč s celou řadou transakcí, ale tady v Česku máme privátní movitou klientelu a také v retailu jsme mnohem silnější. Máme zde portál Portu, kde se snažíme o demokratizaci a zjednodušení investování, peníze z depozit dostávat přímo nebo nepřímo do kapitálových trhů.

Naší ambicí je dál kultivovat český kapitálový trh – přicházet na něj s inovacemi, novými nápady. A tímto bychom chtěli vytvořit jakousi „trampolínu“ pro to, aby mohl fungovat dobře hlavní trh burzy.

Budou se klienti vašeho portálu Portu moci také zúčastnit? Pokud vím, takový byl plán.

Bohužel ne. Jednalo se o kombinaci ekonomických, regulatorních a technických faktorů, na základě kterých jsme se nakonec rozhodli SPAC přes Portu nenabízet. Bude jen pro naše klienty a do budoucna se uvidí, zda svůj postoj přehodnotíme.

SPAC je relativně nová věc, která vznikla v anglosaském finančním světě. V čem je výhodná?

SPAC je pro firmy, které chtějí růst a teoreticky zvažují kapitálový trh. Zároveň nechtějí jít do rizika, že absolvují osm dvanáct měsíců práce a pak přijde nějaká nečekaná geopolitická nebo jiná krize, trhy se zavřou a z těchto vedlejších důvodů nepůjde tu transakci udělat. Plus tam pak může nastat efekt „poničeného zboží“ – když jednou ta transakce úplně nevyjde, tak se pak renomé velmi špatně napravuje.

V případě SPAC existuje firma, která už je zalistovaná, má v sobě hotovost a v podstatě se pro ni jen připravuje soutěž o královnu krásy. Je to vehikl připravený udělat transakci velice rychle. Když se s cílovou společností nedomluvíme, nikdo o tom nebude vědět. Odpadá reputační riziko pro obě strany. Pokud se domluvíme, z takové firmy se velice rychle stane veřejně obchodovaný podnik s hotovostí na další rozvoj. Taková společnost má pak akcie, kterými může například platit další akvizice a tak dále akcelerovat svůj růst.

Takže už osobně obcházíte firmy, které by případně do toho konceptu mohly zapadat?

Z regulatorních důvodů nemůžeme tyto podniky oslovovat dříve, než je SPAC zalistovaný. Sice víme, jaké sektory a jaký typ firem bychom chtěli, ale nemáme absolutně žádného konkrétního kandidáta. Logicky ale dáváme trhu vědět, že se něco chystá, a kdyby se jim to líbilo, jsme připraveni se o tom bavit.

O jak velkou transakci půjde?

Bavíme se o stovkách milionů až jedné miliardě korun. Přesně to ještě nevíme. Investorům, kterým to ukazujeme, se SPAC líbí. Také proto, že tam je pro ně možnost se nakonec transakce nezúčastnit. Od chvíle, kdy se SPAC zalistuje, máme dva roky na to, abychom ji realizovali. Upřímně, pokud transakci neuděláme do jednoho roku, tak bych to osobně bral, jako že jsme někde selhali. Když si ale nebudeme jisti, že jde o dobrou transakci, raději budeme peníze investorům vracet. Určité reputační riziko tu je a my si v podstatě nemůžeme dovolit udělat špatnou transakci.

Všichni investoři nám říkají, že je to zajímá, že se na to chtějí podívat, ale na to lámání chleba dojde, až budou muset poslat peníze na účet. Pak teprve uvidíme, kolik vybereme. Stejně rádi to budeme dělat s pěti sty miliony jako s jednou miliardou.

Jste si jisti, že nebude problém na straně peněz?

V tuto chvíli si myslíme, že ne. Netuším, jaká bude letos na jaře inflace, ale mohla by dosahovat vrcholu. Je tu geopolitické riziko, napjaté vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou i ekologická politika EU – Green Deal, což může přinést energetickou krizi. Takže samozřejmě se může stát, že ačkoli nám dnes investoři říkají, že se určitě chtějí zúčastnit, tak až přijde na lámání chleba, pošlou nám peněz méně. My do té vody musíme skočit a uvidíme.

Jan Sýkora (50)

Sýkora, absolvent pražské VŠE a dvou mezinárodních postgraduálních programů přišel do Wood & Co. v roce 1994. Tehdy obchodníka s cennými papíry ještě vlastnil zakladatel Richard Wood. V roce 2001 si Sýkora a další dva současní partneři firmu od zakladatele koupili. Finančník Sýkora se kromě vlastních investic také angažuje v řadě veřejných a soukromých institucí – je například v dozorčích radách pražské burzy a International School of Prague.

Je nečekaně vysoká míra inflace v případě takového projektu spíše motivací pro investory, anebo rizikem?

Myslím, že dnes je inflace spíše o obavě z budoucnosti. Další věc bude, co si investoři budou myslet o inflační situaci během příštích tří, pěti let. Když se podíváme na dlouhé výnosové křivky u eura i u dolaru, tak se tam nic dramatického neděje. Myslím si tedy, že lidé by se na takovou investici dívali spíš jako na dlouhodobou záležitost, zatímco vyšší inflace bude spíš krátkodobá.

SPAC není něco, do čeho by investoři dávali hlavní část svého majetku, bude to spíš počin, u kterého leckdo bude chtít být. Navíc je tam možnost se nezúčastnit, až ta transakce bude hotová. Čili – největší riziko pro vás jako investora je, že nám pošlete peníze a na rok je nebudete mít k dispozici. Spíše bych čekal, že bude větší přetlak zájmu než menší.

Bylo by složitější dělat SPAC v Polsku i z regulatorního hlediska?

Otevřenost ČNB k tomu projektu je asi větší než třeba u regulátorů v Polsku. Když se podíváte na centrální banky v našem okolí, tak některé jsou zpolitizované, jiné více či méně nezávislé. Z tohoto pohledu tady ČNB odvádí poměrně velice dobrý kus práce.

Když získáte od investorů třeba jednu miliardu, a pokud předpokládáme, že vaši investoři by měli v nové firmě o něco méně než polovinu, znamená to, že se budete rozhlížet po společnosti s hodnotou kolem jedné miliardy korun?

Je to zhruba tak. Může se ale stát, že se nám bude líbit výrazně větší cílová firma a investorům nebude vadit mít v ní nižší podíl. Určitě chceme, aby majoritu stále měli původní zakladatelé a podnik tak dál tlačili kupředu. Ale lze koupit i větší společnost a dát pak investorům možnost spoluinvestovat mimo SPAC. I menší deal je možný, to bychom pak nějakou část peněz investorům vraceli. SPAC zkrátka dává obrovskou flexibilitu.

Na firmy z jakých oborů bude váš SPAC cílit?

Líbí se nám technologie, nová ekonomika, ale budeme se dívat i na tradiční sektory. Vždy to ale bude také o tom, jak si stávající majitelé společnost cení. Někdy vnímání hodnoty a realita mohou být dvě různé věci.

Mohl by SPAC být něco, co by se na pražské burze opakovalo?

Myslím, že by takových projektů od nás mohlo přijít i několik ročně. Ale pak by bylo potřeba se dívat na širší region.

Jakou má taková transakce výhodu pro vlastníky firem? Ti, kteří mají kvalitní podniky, jsou každý den bombardováni nabídkami ze strany private equity nebo mají možnost jít na burzu Start. Není nabídka už trochu přebraná?

První otázka, kterou by si současní vlastníci měli položit, je, zda „předávají klíče“ od podniku, nebo ne. Pokud někdo chce firmu předat nebo prodat celou, tak asi udělá nejlépe, když uspořádá tendr a prodá ji za co nejvyšší cenu. Jestli bude kupec někdo z private equity, family office nebo globální hráč, to spíš bude záležet, jak je ta společnost veliká. Na trhu je u těchto investorů spíše přetlak peněz a nedostatek zajímavých příležitostí.

WOOD & Company

Je největším obchodníkem s cennými papíry na pražské a budapešťské burze, aktivní je i na burzách v Bukurešti a ve Varšavě. Spravuje investice, provozuje portál Portu a hlavně radí firmám ve východní Evropě s transakcemi a financováním. Za třicet let existence zprostředkoval desítky různých akciových transakcí nejen na české burze, ale také v Polsku, Rumunsku nebo v Turecku. Předloni v tuzemsku například pomáhal uvést na burzu online lékárnu Pilulka a výrobce ručních zbraní, skupinu CZG − Česká zbrojovka. Loni se v Polsku zase například podílel na uvedení sázkové skupiny STS na burzu. Pak si opět může najít partnera ve formě private equity nebo nějakého fondu, nebo se může obrátit na kapitálový trh. V private equity fondu ale nemusí najít toho správného partnera. Někdy bohužel nastane situace, že ty dvě strany mají každá jiné DNA. Někdy máte spousty chytrých lidí, a řada z nich si může myslet, že ti ostatní by měli spíš poslouchat. To to pak mezi egy skřípe. Private equity fond taky má pro investici nějakou životnost, a to načasování se nemusí shodovat se zájmy původních akcionářů. Tím vznikají další komplikace.

A pokud stávající vlastník chce ve společnosti dál pokračovat a udržet si kontrolu?

Pokud zakladatel firmy ví, co s firmou dál a jen potřebuje další kapitál, pak kapitálový trh může být řešení. Pak bude záležet na velikosti firmy, zda spíš jít na trh Start nebo na hlavní trh a na nákladnost takové transakce. U Startu se bavíme o firmách, které potřebují maximálně čtyři sta miliónů korun. Pokud firma potřebuje víc, tak by měla jít na hlavní trh. Tam je proces vstupu záležitost roku, je třeba plná dokumentace. S tím se pojí i větší náklady a nejistota, jak to dopadne.

Výhoda SPAC pro vlastníka nebo zakladatele firmy je, že má firmu pod kontrolou. My bychom byli jen jeden z významných akcionářů. Rozhodně těm zakladatelům nebudeme říkat, co mají dělat. Odbornou expertýzu mají mít oni.

Není v takovém případě problém, že k ocenění firmy nedochází soutěží, ale spíš domluvou s prodávajícími?

SPAC je jen pro určitý typ firmy, kde se uvažování vlastníka soustředí na to mít přístup ke kapitálu a být na burze. Kde jde o dlouhodobou hru. Dobrým příkladem je Pilulka. Tam si zakladatelé řekli, že jdou na burzu, že v daný okamžik možná nevezmou tu nejvyšší cenu, svůj podíl sice naředí, ale získají pro firmu další zdroje. Ta hra pro ně byla: chceme, aby na tom také vydělali minoritní akcionáři. My si sice necháme jen padesát procent, ale časem získáme výrazný násobek. Není to zkrátka o tom v daný okamžik získat za svůj podíl co nejvíc peněz.

Mohou být lednové propady akciových trhů předzvěstí nějaké velké globální korekce, která by ohrozila projekt pražského SPAC?

SPAC ohrožen určitě není, už kvůli flexibilitě, kterou nabízí. Doufám, že na trzích investoři konečně zaujmou trochu selektivní přístup. Pokud tu jsou firmy, které nemají nic než nápad, a i tak dostanou od investorů mraky peněz, je to špatně a taková bublina musí prasknout. Pak tu ale dál budou podniky, které opravdu mění svět a mají šanci být globálními lídry ve svém oboru. Pak se může ukázat, že i ty dnešní valuace mohou být stále zajímavé.

Své sehraje také růst sazeb. Evropská centrální banka v této věci našlapuje velice opatrně, inflace se jí sice nelíbí, ale kdyby začala zvedat sazby, tak mohou začít krachovat některé státy, které nebudou schopny obsluhovat svůj dluh. Takže ECB zvolí cestu někde uprostřed a bude uplatňovat pragmatickou politiku.